Odvislé vznikání a pochopení problému já

Domnívám se, že existence osobnosti je z pohledu buddhistické praxe v Českých zemích a na Slovensku nejvíce nepochopená oblast. Pojďme se na ní podívat blíže.

Člověk žijící na tomto světě své ego získá vývojem po narození, a to převážně přizpůsobováním se okolí a výchovou. Ego lze popsat na třech základech fungování:

• vlastní hodnoty,
• touhy něco získat,
• touhy udržet již získané.

Jinak řečeno, toto jsem, toto chci, toto vlastním. Pokud negujeme a tím vstupujeme na cestu odosobnění, lze tyto základy formulovat následně:

• toto nejsem já,
• toto nechci,
• toto mi nenáleží.

Praxe odosobnění samozřejmě probíhá vnitřně, ve světě fungujeme dále jako řádný hospodář. Například i rodinu je potřeba zaopatřit. Když se člověk odváží vstoupit na duchovní cestu, třeba na tu buddhistickou, tak je postaven před obtížně řešitelný problém. Měl by úsilím ego umenšovat, případně se ho úplně zbavit. Zde se dostáváme k zajímavému paradoxu, kdy se usilující snaží osobním úsilím, které vychází z ega, byť je ušlechtilé, zbavit ega. Hezky tento moment vystihl Chögyam Trungpa v knize Protnutí duchovního materialismu (1995, 64): „Když jdeme duchovní cestou, tak je sebeklam stálým problémem. Ego se neustále snaží dosáhnout duchovnosti. Situace se trochu podobá tomu, jako bychom chtěli být svědky svého vlastního pohřbu.“

Jak tento delikátní problém řešit? Řeší se kázní, kdy přijmeme praxi celodenního bdění. Toto úsilí nevychází z ega, ale ze zralého rozhodnutí řešit problém strastného bytí. Při osvojení správné techniky se nám tam ego již neplete. Tato praxe umožní poznat něco jemnějšího, co je za smysly a za tímto projeveným světem. Zde se již polehounku začínáme dozvídat, co ve skutečnosti jsme, respektive co nejsme. Já-ego je rozpoznáno jako omyl se kterým jsme žili celý dosavadní život, ale nebyli jsme to my. Tím se dostáváme k odvislému vznikání (pálí patičča-samuppáda, sanskrt pratítja-samutpáda; Nyanatiloka 2025, 65–66):

Od zaslepené nevědomosti (avidždža) jsou odvislé mentální síly tvořivé, činnosti (sankhára). Od těchto odvislé jest „vědomí“ (viňňána). Od vědomí odvislý jest mentální tvar, osobnost (náma-rúpa). Od mentálního tvaru odvislých jest šest smyslových činností (čhal-ájatana). Od šesti smyslových činností odvislý jest smyslový dotek (phassa). Od smyslového doteku odvislé jest pociťování (védaná). Od pociťování odvislá jest touha (tanhá). Od žízně odvislo jest lpění (upádána). Od lpění odvislo jest dění, pochod stávání se (bhava). Od dění odvislo jest znovuzrození (džáti). Od znovuzrození odvislo jest stárnutí a zmírání (džará-marana), starost, nářek, bolest, žal a zoufalství. Tak vzniká celý řetěz strasti. To jmenuje se ušlechtilou pravdou o vzniku strasti.

Učedník, v němž zaslepená nevědomost jest poznáním překonána, nehromadí ani záslužných, ani nezáslužných činů, ani činů vedoucích k neochvějnosti.

Naprostým překonáním a zničením zaslepené nevědomosti jsou překonány i tvůrčí síly mentální. Jejich překonáním nevzniká žádné nové vědomí. Zmizením vědomí nevzniká žádná nový mentální tvar (osobnost). Kde není mentálního tvaru, není také šestismyslové činnosti. Bez šestismyslové činnosti nevzniká žádný smyslový dotek. Bez smyslového doteku nevzniká pociťování. Bez pociťování není žízně. Bez žízně nenílpění. Bez lpění není dění, pochodu stávání se. Bez procesu dění není zrození. Bez znovuzrození není stárnutí, zmírání, starosti, nářku, bolu, žalu a zoufalství. Tak nastane zničení strasti. To jmenuje se spásnou pravdou o zničení strasti.

Vyřešením otázky, kdo jsme, respektive kdo nejsme, jsme vyřešili první článek řetězu odvislého vznikání – nevědomost. Ostatní články odpadávají automaticky. Jsme tu dále, ale fungujeme na jiném základu, na základu poznání. Toto pěkně vystihuje citát: „V osvobození je osvobození.“ Detailní popis cesty můžeme najít v knize Jana Lípy, Učení Fráni Drtikola – Všemocná hadí síla.

Bibliografie

• Lípa, Jan. 2019. Učení Fráni Drtikola – Všemocná hadí síla. Praha: Svět.
• Nyanatiloka. 2025. Slovo Buddhovo. Strakonice: Lux.
• Trungpa, Chögyam. 1995. Protnutí duchovního materialismu. Jablonec nad Nisou: Vadžra.