Co je tantra? Nová reinkarnace tantrické tradice II.
1. Biologické mýty a fikce
Sex i láska mají čistě biologický základ.
Pohlavní styk je výsledkem vrozeného biologického pudu, jehož cílem je zajistit plození a přežití druhu.
Sexuální pud či touha je vyjádřením nahromaděné biologické energie – „bioenergie“ neboli „libida“.
Pohlavní styk a orgasmus slouží k uvolnění sexuálního napětí tím, že tuto energii „vypouštějí“.
Mužský orgasmus je spojen s ejakulací.
Člověk vzniká spojením vajíčka a spermie svých biologických rodičů. Duševní aktivita a společná tvořivost jsou sublimací sexuálních a plodivých pudů.
2. Tantrické pravdy
Podstata sexu není nic biologického. Ani jeho zdroj nespočívá v touhách „těla“.
Tělesný styk a plození je vyjádřením – ztělesněním božského styku, kterým je neustále plozen samotný vesmír.
Sexuální pud a touha vyjadřuje základní lidskou potřebu duchovní intimity a sexuálního styku duše.
Ejakulace není podmínkou mužského vyvrcholení.
Člověk je specifickým druhem vědomí – bytostí, která je z principu věčná a nesmrtelná a pro svoji inkarnaci si vybírá své rodiče a s nimi prostředí. Rodiče každého člověka jsou z pohledu duše spíše jeho dětmi. Sexuální a plodící pudy mohou být buď naplněním, nebo náhradou intimity duše a společné tvořivosti.
3. Základní mýtus a nevědomost
Všichni známe rozdíl mezi sexem bez lásky, a naopak romantickým milováním.
Sex bez lásky je v podstatě sex bez duše. Rozkol či schisma mezi romantickou „láskou“ na jedné straně a sexuální nebo „erotickou“ láskou na straně druhé je rozkolem či rozštěpením duše a těla. Toto rozdělení, rozkol a oddělenost vznikly kvůli základnímu mýtu.
Základním mýtem je, že duše sama o sobě je něco odtělesněného nebo „nadsmyslového“, podobného či identického s tzv. „myslí“.
4. Základní pravda
Základní pravdou je, že duše má svůj vlastní tělesný tvar a podstatu a svou vlastní smyslnost.
Cítěné kvality vřelosti, tepla a blízkosti, které milenci k sobě cítí, jsou nezávislé na jejich fyzické teplotě či vzdálenosti.
Kvalita „magnetické“ přitažlivosti, kterou milenci k sobě cítí, pramení z cítění, že jejich duše jsou k sobě vzájemně přitahovány.
Touha po fyzickém kontaktu pramení z toho, že se již ve svých duších dotýkají.
Vnímané kvality „tepla“ a „magnetické“ přitažlivosti nejsou tělesnými vjemy ani smyslovými kvalitami, ale kvalitami duše.
Tyto kvality nejsou produktem smyslové stimulace, ale smyslového či sensuálního vědomí. Duševní kvality totiž nejsou žádné vjemy ani podněty, které si pouze uvědomujeme. Jsou to naopak vrozené smyslové kvality našeho vědomí jako takového.
Dnes se lidé stále více spoléhají na různé vnější způsoby senzorické stimulace, aby oživili nebo zesílili sexuální prožívání, nebo aby prodloužili či doplnili potěšení ze sexu.
Senzorická stimulace může být zesílena romantickými večeřemi při svíčkách, erotickým oblečením, užíváním vůní a olejů či jemnou masáží.
Nicméně pouhé spoléhání se na senzorickou stimulaci těla pro sexuální vzrušení pramení z nedostatku sensuálního vědomí – duševní smyslnosti.
