Co je tantra? Nová reinkarnace tantrické tradice

1 Nová jóga nejen sexu

Teoretický základ nové jógy sexu spočívá ve zkušenostním a přímo prožívaném rozpoznání, že tělo samé – cítěné tělo jako celek je smyslovým obrazem duše-vědomí, a že za všemi smyslovými kvalitami vnímanými skrze a jako fyzická těla jsou duševní vlastnosti – vrozené smyslové či sensuální KVALITY (QUALIA) samotného vědomí, které tvoří duševní tělo-vědomí.

Praktický základ a princip celé takto nově inkarnované, chápané, pojímané a komunikované jógy spočívá ve schopnosti přímé transformace našeho vědomí vnímaných smyslových kvalit, jako je například teplo, dech, světlo, zvuk, prostor do sensuálních zkušeností různých trans-subjektivních KVALIT (QUALIA) vědomí jako takového. Například bezprostředním pouhým vnímáním a cítěním tělesného tepla – tepla vašeho fyzického těla můžete tento vjem – cítění tepla transformovat ve vřelost – teplo vašeho cítícího vědomí. Je to proto, že vaše vnitřně cítěné tělo není jen vaše fyzické tělo, jak ho cítíte „z nitra“, ale vaším subjektivním tělem vašeho cítícího vědomí sebe sama a druhých. Cítěné teplo je kvalitou duševního tepla – nikoli smyslová kvalita patřící vašemu fyzickému tělu, ale duševnímu tělu–vědomí.

Podobně jako můžeme transformovat tělesný pocit tepla na samotné teplo cítění či duševní teplo, tak můžeme transformovat i tělesný pocit lehkosti nebo naopak tíhy na lehkost či tíhu cítění či duševní lehkost nebo tíži samotného cítícího vědomí. Tak celkovou tělesnou pozorností k cítěnému teplu, vzdušnosti, jasu, lehkosti, prostoru nebo rozpínavosti citu-cítění v sobě můžeme transformovat toto teplo, vzdušnost, jas, prostor nebo rozpínavost citu-cítění do zkušenosti – prožitku naší duše jako tepelného-těla, těla-vzduchu/dechu, těla-světla, nebo prostorného a rozpínavého těla vědomí objímajícího či zahrnujícího celý vesmír. Transformační posuny ve vědomí (tedy samotné jógy) tak lze vyjádřit těmito imperativy:

Vnímej-ciť prostor jako vzdušnou prostorovost vědomí samého.
Vnímej-ciť světlo jako samotné světlo vědomí samého.
Vnímej-ciť teplo těla jako duševní teplo-vřelost vědomí samého.
Vnímej-ciť tělesné dýchání jako dýchání vědomí samého.

Nové pojetí a chápání jógy, která je základem i zcela historicky nově pojímané jógy sexu, spočívá v základním pochopení rozdílu od všech ostatních dnešních i minulých podob jógy spočívající v tom, že tato nová podoba jógy není jógou mysli a těla, ale jógu duše/vědomí a jeho těla – těla vědomí. Proto žádné praktiky či jógy v rámci Životní filozofie a praxe vědomí nelze z principu porovnávat s tradičními praxemi jógy, ať již tradičními historickými, či dnes v moderní době interpretovanými, nebo či spíše „deformovanými“. Tajemství (byť díky této otevřené komunikaci neskryté) této nové podoby jógy jako takové lze shrnout do série jednoduchých, ale hlubokých metafyzických a zcela unikátně nově formulovaných meditačních principů-pochopení-praktik (PPP), které v jediném kondenzovaném textovém vyjádření (sútra/kárika) komunikují metafyzický princip (filozofii) i samotnou praxi (jógu).

V závorce uvádím i často dosud nepublikované ekvivalentní názvy v tantrickém tradičním termínu. Toto nové pojetí jógy a tantry v rámci Životní filozofie a praxe vědomí vyvstává ze stejného zdroje a poznání jako tradiční historická tantra, formulovaná v 9. století Abhinavaguptou, tedy ze stejného prostoru – „pole vědomí“ (tantra-lóky), ale v jiné době a v jiném prostředí, a proto je nejen jejím „autentickým pokračováním“ (guru linií), ale i zcela novým rozvinutím a vývojem jejího filozofického myšlení. Základních 24 nových podob jóg nově zrozené a inkarnované tantry (jógy vědomí a jeho těla-vědomí) v dnešní době jako Životní filozofie a praxe vědomí:

Od vědomí sebe sama k já, které je vědomím samým (ÁTMA JÓGA).
Od vědomí cítění k cítícímu vědomí (CIT JÓGA).
Od vědomí světla ke světlu vědomí (PRAKAŠA JÓGA).
Od vědomí prostoru k prostorům vědomí (CITAKAŠA JÓGA).
Od vědomí vzduchu/dechu k éteričnosti/dýchání vědomí (PRÁNA JÓGA).
Od vědomí očí/vidění k očím/vidoucímu vědomí (NETRA TANTRA)
Od vědomí tváře/pohledu/gest k tváři/pohledu/gestikulaci vědomí (MUDRA JÓGA)
Od vědomí zvuků ke zvukům vědomí (MANTRA JÓGA)
Od vědomí jazyka/řeči k řeči vědomí (PARAVAC JÓGA)
Od vědomí tónu k citovým tonalitám vědomí (URMÍ JÓGA).
Od vědomí barvy k zabarvení vědomí (VARNA JÓGA).
Od vědomí smyslové blaženosti k smyslové blaženosti vědomí (ÁNANDA JÓGA).
Od smyslového vědomí k vrozené smyslnosti vědomí (KÁMA JÓGA).
Od vědomí pohybu k pohybům vědomí (KRIJA JÓGA).
Od vědomí tvaru k tvarům vědomí (MURTI JÓGA).
Od vědomí našich těl k našemu tělu vědomí (NÁGHA DÉHA JÓGA).
Od vědomí moci k moci vědomí (SPANDA JÓGA)
Od vědomí síly k silám vědomí (SIDDHA JÓGA)
Od vědomí světa ke světům vědomí (TANTRALÓKA JÓGA).
Od vědomí druhých ke ztělesnění druhých jako vědomí (NARTAKA JÓGA).
Od vědomí doteku k doteku vědomím (SPARSA JÓGA)
Od vědomí božského k božskému vědomí (DIVJÁ JÓGA).
Od vědomí lásky k milujícímu vědomí (BHAKTI JÓGA).Od vědomí sexu k erotice vědomí (MAITHUNA JÓGA).

2 Co je jóga jako taková?

Je nutné současně i zcela nově definovat to, co vyjadřujeme slovem jóga. Tradičně stále dokola se opakuje výrok z Pataňdžaliho Jóga súter, že „jóga je zastavení proměn mysli“. Tím se defacto takřka na tisíce let zdeformovalo spirituální učení natolik, že ještě dnes moderní novodobí spirituální učitelé a jejich žáci praktikují meditace s cílem „zastavovat proměny myslil“, „být pozorovateli“, či dosahovat soustředěním pozornosti určité „stavy“, zatímco smysl a význam jógy, a tedy i meditace jim naprosto uniká.

Nově pojatá jóga se vrací – byť nově – primárně k původnímu významu samotných slov. To je i skutečná kvalita vědomí samého i ducha Abhinavagupty, jenž jest jednou z mých historických inkarnací (abhi-náva, přistupovat ke všemu nově). Slovo jóga neříká nic jiného než zkrátka jho, jařmo, či spojení. Nic o „zastavení proměn mysli“. Současně ono jařmo je současně pojem pro spojení dvou zvířat – dobytka pro potřeby orání pole. I to je důležitá zfyzičtěná metafora, která komunikuje skutečný význam slov jóga. Vidíme oráče – člověka a před ním dva voly či krávy spojené „jařmem“, a jak celá tato trojice oře (oratore/modlit se) pole dávající úrodu a obživu (VĚDOMÍ samé).

Pokud jde tedy o spojení, pak se můžeme oprávněně ptát o jaké spojení tedy má jít? Spojení, čeho či koho s kým? Co když lidský oráč představuje prvotní CIT – prvotní kapacitu Vědomí samého i všech bytostí? Co když obě zapřažená zvířata vyjadřují naše dvě různá, ale od sebe neoddělitelná já – podoby jáství?

Není skrze cit – cítící vědomí samé spojené prožívané – zakoušené – ztělesněné – cítěné já (ego) a současně „vedle něj“ či „s ním“ v souladu či jedním směrem kráčející (plynoucí) prožívající-zakoušející-cítící já, kterým je právě samo Vědomí – Vědomí jako takové?

A není společně prožívané/zakoušené/ztělesněné/cítěné já (ego) – spojené prvotním (CITem) s Já (prožívajícím/zakoušejícím/cítícím já/duší) onou fundamentální „trojicí“ (trika) vyvěrající a současně kultivující orané pole (božský oceán Vědomí)? Pak jóga ve smyslu praktiky obnovující naše spojení s božstvím je prostě způsobem dosažení tohoto spojení skrze různý či jakýkoliv aspekt reality Vědomí. Není tedy jedna jóga, ale v tomto smyslu je naopak nesčetně podob různých jóg, skrze které můžeme rozpoznat naše božství v jeho nejrůznějších kvalitách jako spojení prožívaného já (ego) a jeho zdroje – prožívajícího já, kterým je Vědomí samé. Proto můžeme zcela nově definovat to, co je jóga ve své podstatě: „Jóga je způsob spojení s naší božskou podstatou v jakémkoliv aspektu.“ A dodejme, jakýmkoliv způsobem.