Umývání nohou
Bhagu v dálce spatřil Buddhu, jak přichází, a tak si rozložil sedátko a postavil na něj vodu na mytí nohou. Buddha se posadil na rozložené sedátko a umyl si nohy. Bhagu se Buddhovi poklonil a posadil se stranou…
Anuruddha pak přistoupil k Nandíjovi a Kimbilovi a řekl jim: „Pojďte, ctihodní, pojďte! Náš Učitel, Požehnaný, dorazil!“
Anuruddha, Nandiya a Kimbila vyšli přivítat Buddhu. Jeden mu podal misku a roucho, druhý rozprostřel sedátko a třetí nachystal vodu na umytí nohou. Buddha se posadil na rozložené sedátko a umyl si nohy. Tito ctihodní se uklonili a posadili se stranou…1
I.
Ježíš Kristus umýval svým učedníkům nohy (Jn 13, 3–5) a oni jemu. V hinduismu i suttách buddhismu nalézáme také zmínky o rituálním umývání nohou. Mnohé kulty a kultury používaly nějakou formu obřadního umývání dokonce i v prostoru k tomu určenému (ve smyslu středověkých klášterních lavarotií) před vstupem do svatyně, modlitbou, meditací či jiným ritem. Lze zde vysledovat paralelu s rituálním omýváním mrtvého… Do této kategorie patří i křest vodou či rituální očista ve vodách Gangy jako forma očisty od hříchu, karmy… Umývání nohou (lat. pedilavium nebo také mandatum), toť již celé věky stará a léty ověřená praxe, duchovní praxe, symbol, jež zůstává skryt a zahalen tajemstvím. Je rituálem i hlubokým mystériem. Avšak tajemství vykřičené před davem zůstane navždy tajemstvím. Ale zkuste to tajit, dělat z toho tajnůstkářství, a hned to přijde do módy a každý tomu bude takzvaně rozumět.
II.
Podle východní mytologie jsou v nohách říše pekel, pekelných světů, tedy energetická centra, čakramy, v nichž jsou obsaženy složky bytosti odpovídající prožitkům těchto úrovní. Proto také mnozí východní mistři i současní jogíni doporučují vyhnout se těmto oblastem. Mnohé systémy (včetně některých jogických) se vyhýbají pekelným oblastem a varují před nimi.2 Avšak i pekelné světy jsou součástí naší bytosti, našeho složeného, proměnlivého, a tudíž iluzorního já, a jako takové je nezle pomíjet a je nutno s nimi pracovat a transformovat je v rámci celé bytosti. Ostatně, je třeba si uvědomit, že pro Východ platí obecně, jak jsme uváděli jinde např. pro Tibeťany, že nechtějí mít osvícené Zápaďany, neboť by přišli o jisté a dobré živobytí, které mají z prodeje svých polopravd důvěřivému a duchovně vyprahlému Západu. Na duchovní cestě nelze obejít nebo přeskočit či vynechat pekelné oblasti. I ta je nutno zpracovat, transformovat, produchovnit.
Symboliku nohou vidíme i na sochách Buddhy. Stojící Buddha symbolizuje pevné spojení se zemí, stabilitu, odvahu, ochranu, učení a požehnání. Význam upřesňují další artefakty nebo mudry rukou.
Nejznámějším stojícím Buddhou je zajisté Kuan Jin – ženská čínská obdoba Bódhisattvy soucitu Avalókitéšvary. Jeden z Bódhisattvů symbolizuje právě pekelné světy a odvahu vítězství v nich – je jím Bódhisattva Ksitibhadra zobrazovaný stojící s kopím. Bódhisattva Ksitibhadra přinesl slib nevstoupení do nirvány, dokud nebudou osvobozeny všechny bytosti všech šesti světů samsára (včetně pekel!) a upřednostnění pomoci jim před vlastním vysvobozením. To bylo mylně zobecněno na všechny bódhisattvy a na ideál jako takový (Lípa 2016, 2021).
Stabilní, pevný postoj je pak základem mnoha energetických, meditačních a zdravotních cvičení (mimo jiné dechová cvičení Ramačaraky, tchaj-ťi čchüan, kruhová cvičení z Chuašanských hor, čchi-kung a celá řada tzv. bojových stylů od nich odvozených).
III.
Odedávna umývali žáci mistrovi nohy, na znamení úcty a pokory, ale nejen to… S touto praxí se v různých obměnách a podobách setkáváme na zdech v egyptských hrobkách, textech Nového zákona, ale i v pozdějších pracích a praktikách. Zmínky nalézáme mimo jiné v díle Krišnamurtiho (1927) i jeho současníků u nás. Vzpomeňme, jakého účinku mělo samotné prosté fyzické umývání nohou (na fyzické tělo, ale i psychiku, mysl apod.), natož jaké má skutečně zamýšlené duchovní umývání nohou na vědomí a poznání vůbec, jehož je ono fyzické umývání nohou symbolem.
Je s podivem, či spíše smutné, že dnes potřebujeme ke klíčům klíče, že při své blahosklonnosti a překypěné mysli názory, myšlenkami a vědomostmi nevidíme pravý význam klíče, neprohlédneme pravý význam tajemství. Čas od času však přijde někdo, komu se rozsvítí, svitne mu doslova na lepší časy, a tím pomáhá i ostatním. Takových bylo dosti i na našem území. Kerning, Weinfurter, Drtikol, Minařík a další. Přesto ponechali klíč nepopsaný, nebo možná i vyřkli před jinými toto tajemství, a proto zůstal klíč skrytý, ačkoli jej všichni mají téměř doslova na očích.
A skutečně omývání nohou je klíčem – klíčem k probuzení kundaliní její nezbytnou složkou – energií zdola – energií Země – transformovanou a vyzdviženou vzhůru. Je na místě zmínit se i o tajemství energie nebe – energie shora, jež se rodí na základě pozorování dechu. Obě se pak setkávají, prolínají, spojují za vzniku či lépe řečeno probuzení Hadí síly, Kundaliní šakti, Ducha svatého. Podmínkou je ovšem cílevědomá, pravidelná, bezoddyšná a oddaná, pokorná práce, jíž můžeme nazvat meditací.
Josef Studený (1993) uvádí cvičení pro ty, kteří nemají možnost fyzické práce o samotě, ale mají více času. Tak jako při prvním způsobu vytvoří aspirant jógy v mysli a vědomí stav radostivosti, a je-li schopen, později třeba i blaženosti a sedíc buď na židli nebo v jógické pozici, třeba ve svastikásaně, začne si uvědomovat povrch nohou v jejich tvaru od palců po kyčle. Udržuje tudíž ve vědomí dva póly. Nahoře pól transcendentní, tj. radostivost nebo jas vědomí, který představuje jinou dimenzi kosmu, a dole nohy představující pól hmotný. Horní pól je prostředím vysokého napětí, ve kterém se kvality hmotného objektu uvědoměním proměňují. Tělo je pro ony jemné energie vysokého napětí supravodivým prostředím.
Ostatně také Fráňa Drtikol při četných příležitostech mluvil o nohách a o tom, že je třeba začínat u nich. Jára Kočí (1993) popisoval produchovnění (nejen) nohou „prodýcháním“ ve vzpomínkách na Drtikola a cvičení, která od něho obdržel. Pokud pozorně čteme vzpomínky žáků na Fráňu Drtikola za současného provádění vnitřní analýzy přečteného, nezůstane nám utajeno, že mnozí z nich ani zdaleka nedosahovali úrovně svého mistra a jen nemnoho bylo těch, kteří pochopili, ještě méně těch, kteří poznali (srov. Doležal 2004, 2018; 2008, 2019). Jedním z těch nemnoha byl Evžen Štekl. V prvních vydáních původně krátkého díla Vzpomínky na velikého Arahata popisuje Mistr Evžen Štekl (1977) cvičení čakramů v nohách. To ovšem znamená, že v té době učil cvičení čakramů především vleže. Teprve v posledních samizdatových vydáních a prvním knižním Síly moudrosti (1992) je popisováno cvičení čakramů v sedu, v ásaně.
IV.
Podobně také autor této práce na základě své intuice, přistoupil ještě v mladém věku, po letech mantrické praxe a následné praxe bdění, k tantrické praxi umývání nohou. To je nutno vykonávat v osamění, v klidu, s uvolněním těla, nejlépe v sedě s nohama před sebou, ale je možné cvičit i v leže na zádech, je to však mnohem náročnější na udržení pozornosti. Důležité také je mít ve vědomí obě nohy najednou. Zpřítomňovat si je představou jejich tvaru. Nejprve, a to delší dobu, minimálně dva měsíce, cvičit pouze plosky, představíme si jejich tvar a jako bychom je v představě hladili, postupně, od prstů k patě, nebo po částech. Začínáme pouze s povrchem a časem přecházíme do hloubky. Je to možné podpořit mantrou či přímo dechem, který je sám o sobě nejvyšší mantrou.
Toto duchovní cvičení – a právě tak je k němu nutno přistupovat – je vlastně kombinací dvou elementárních meditací. Na jedné straně bdění – pozorování dechu, kdy je mentální opora přesunuta do nohou, resp. plosek.
Na druhé straně je to cvičení imaginace částí těla, které nám také nejsou cizí a jsou tak eliminovány případné negativní, škodlivé vlivy. Spojením obou postupů dojde po čase k enormnímu nárůstu vnitřní energie, její transformaci a přirozenému pohybu hadí síly vzhůru, podobně jako při cvičení čakramů dle Evžena Štekla, které je vhodné praktikovat jako základní meditační cvičení této cesty.
Teprve po čase cvičení plosek přistoupíme výše – po kotníky, kotníky, lýtka a koleně, kolena, stehna… A pak? Pak už z této praxe stejně zjistíme, že pojímáme do vědomí celé tělo, že je poznáváme jeho prázdnotu, čistotu a jas a objevujeme jeho další tajemství, jak je naznačeno v textu Tělo pronikaje (Lípa 2019), včetně oněch kabbalických sefirothů, nebo chcete-li čakramů, které pak můžete bez obav začít cvičit, neboť tělo bylo pročištěno, prodýcháno, produchovněno – jste již připraveni.
Na tomto místě je však také vhodné připomenout jeden podstatný detail. Toto cvičení by mělo být spojeno s mravní převýchovou, se snahou o zušlechtění, transformaci bytosti od Adama k Adamu Kadmonovi nebo od Ježíše ke Kristu. Ostatně právě aspekt čistoty je pro tuto praxi nadmíru důležitý. Jedině díky němu může dojít k propojení energie zdola a milosti poznání shora.Ostatně, pod nohama, resp. ploskama, o čemž se pramálo ví, je uložený stejný tisíciplátečný lotos, čakram jako nad hlavou. Je to de facto jeho zrcadlová, či lépe řečeno surová, ještě nezpracovaná podoba…
V.
Umývání nohou je tantrické cvičení, neboť cvičíme meditaci v těle, s tělem, kombinovanou představou či řekněme imaginací, tedy vědomím. Ačkoli odpovídají pekelným oblastem, nelze je vynechat. Nelze část bytosti netransformovat a myslet si, že bez toho můžete dosáhnout osvícení. Nohy neobsahují „pohyblivé“ části, orgány a na (byť třeba i jen zdánlivě) orgány navazující čakramy. Proto jsou vhodné jako počáteční praxe na duchovní cestě a jejich praxe je důležitá z hlediska pochopení a poznání tajemství klidu a pohybu – klidu v pohybu a pohybu v klidu. Navíc právě zde platí ono hermetické „jak nahoře, tak dole“, neboť tyto čakramy jsou zrcadlením těch horních, a pod nimi je také tisíciplátečný lotos s tím rozdílem, že zatímco u onoho horního končíme, v tomto dolním začínáme, z tohoto doslova vyrůstáme. Ovšem pouze tehdy, pokud s ním vědomě pracujeme. Je nutno je používat! Pakliže ne, jsme nuceni se neustále znovu vracet na začátek a stále znovu začínat.
Proto nezapomínejte na nohy. Nohy jsou spojeny s pohybem, chůzí, ukrývá se v nich tajemství duchovní cesty, pouti, po-kroku i možnosti dojití cíle cesty, a současně klid, stabilita, síla, energie a základ bytosti – je to skála, na níž lze postavit Chrám. Tím Chrámem není nic míň a nic víc než právě lidské tělo. Povýšené, nanebevzaté lidské tělo! Umývání nohou je hluboké mystérium. Věčná sláva tomu, kdo jej realizuje a rozluští!
Poznámky
bibliografie
- Biblí svatá, aneb, Všecka svatá písma Starého i Nového zákona: podle posledního vydání kralického z roku 1613. 1924. Praha: Britická i zahraničné společnosti biblické.
- Doležal, Stanislav, ed. 2004, 2018. František Drtikol – Duchovní cesta, sv. 1. Praha: Svět.
- Doležal, Stanislav, ed. 2008, 2019. František Drtikol – Duchovní cesta, sv. 2. Praha: Svět.
- Kočí, Jaroslav. 1993. Cesta za Pravdou. Praha: Orfeus.
- Krishnamurti, Jiddu. 1927. U nohou mistrových. Praha: Česká společnost theosofická.
- Lípa, Jan. 2016. „Fráňa Drtikol a jeho učení: Patriarcha českého buddhismu.“ Dingir 3.
- Lípa, Jan. 2021. Učení Fráni Drtikola – Od čakramů k nemyšlení. 2. vydání. Praha: Svět.
- Madždžhima-nikája. 2001. Praha: DharmaGaia.
- Mahéšvárananda. 1992. Skryté síly v člověku. Praha: Mladá fronta.
- Studený, Josef. 1993. O náboženství bez předsudků. Nemojov.
- Štekl, Evžen. 2019. Síla moudrosti. Praha: Svět.
- Štekl, Evžen. 1992. Síla moudrosti – interpretace Učení Fráni Drtikola. Praha: DharmaGaia.
- Štekl, Evžen. 1977. Vzpomínky na velikého Arahata. Samizdat.
